Rozhovor: Mám radost, když se rozmotá něco, co bylo dlouho zamotané, říká etopedka Lucie Plchotová

Její empatie a charisma je pro salesiánské středisko velkým přínosem. Nabízí svoji odbornou pomoc dětem, jejich rodičům i pracovníkům střediska. Přečtěte si něco více o její práci.

Se salesiány spolupracuješ už osm let a za tu dobu ses seznámila s desítkami lidských příběhů. V čem vidíš svůj přínos pro děti a jejich rodiče?

Ve středisku pracuju jako etoped. Dostávají se ke mně děti s poruchami chování nebo emocí. Hodně dětí se potýká se spoustou trablí a je fajn, když se můžou obrátit na někoho, kdo jim to pomůže vyřešit.

O jaké trable se třeba jedná?

Jeden čas proběhla mezi mládeží velká vlna sebepoškozování, to jsme hodně řešili. Můžou to být potíže ve škole – nezvládají školu, trápí se tam, jsou tam třeba i šikanovány. Pracovala jsem ale i s dětmi na druhé straně – těmi, které mají sklony k agresivitě a šikanování druhých. Hodně často se řeší potíže ve vztazích v rodině – buď mezi sourozenci, nebo mezi rodiči a dětmi.

 „S tou naší dcerou se nedá normálně mluvit“, „máma mi nerozumí“ – to jsou docela časté strasti mnoha rodin. Co s tím? 

Často na sezeních působím jako překladatel. Rodiče i děti mluví jiným jazykem. Slyší se vzájemně, možná si i naslouchají – ale nerozumí si. Já se jim snažím „přeložit“, co jim ten druhý skutečně říká. Společně pak na problému pracujeme. Scházím se jak samostatně s dítětem, tak s rodičem a pak třeba i všichni dohromady.

„Klárka chodí z terapií uvolněná a spokojená. Je pak otevřenější a přístupnější při řešení různých problémových situací a konfliktů. Řekla bych, že díky Lucce dokáže lépe porozumět svým pocitům.“

maminka devítileté Klárky

A co například s tou zmíněnou šikanou?

Většinou se o šikaně dozví někdo z kolegů, například se mu na kroužku svěří dítě. Pedagog mě vyhledá s prosbou o spolupráci, řekneme si základní informace. Pokud dítě souhlasí, sedneme si s ním společně. Postupně do toho se souhlasem dítěte přizveme i rodiče a další důležité osoby – například učitele, pokud se jedná o šikanu ve škole. Tam to velmi často končí tak, že dítě změní školu, protože je velmi těžké pomoci v situaci, kdy šikana probíhá už delší dobu a není třeba ve škole řešena. S dítětem pak pracujeme na tom, jak se v nové škole šikaně bránit. Mnohem horší práce je ale s dětmi-agresory. Je k tomu zapotřebí spolupráce celého týmu.

Občas si rodiče stěžují na to, že jejich dítě zlobí, neučí se, je líné… Ale možná má vlastně nějaký problém, o kterém neví. Mohou se na tebe obrátit i v tomto případě?

Můžu jim udělat orientační vyšetření. Výsledkem není stanovení diagnózy, ale vyslovení podezření na nějakou obtíž – ADHD, SPÚ (specifické poruchy učení). Funguji vlastně jako takový rozcestník. Na základě vyšetření jim řeknu, jestli je třeba kontaktovat odbornou poradnu a případně kterou. Výhodou je, že zatímco na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně se čeká i měsíce, u nás je to maximálně 14 dní.

Někteří učitelé si stěžují na problematické děti ve svých třídách. Můžeš i jim jejich práci nějak ulehčit?

Můžu jim pro tyto děti nabídnout naši terapeutickou skupinu pro děti s ADHD nebo jinými obtížemi. Scházíme se 1x za 14 dní v menší skupině. Teď jsme tam měli i jedno dítě s vývojovou dysfázii, které mělo problémy v komunikaci. Malá skupina, klid a bezpečné prostředí mu velmi pomohly, aby se rozmluvilo.

Když člověk přijde do tvé kanceláře, máš tam plno různých postaviček, zvířátek, domečků a velké pískoviště. Proč?

Mně se velmi osvědčila terapeutická metoda Sandtray (pozn. z angličtiny: terapeutické pískoviště). Spočívá v tom, že s dítětem stojíme u pískoviště, dítě si vybere jakékoli figurky a s nimi si v písku „hraje“. Příběhy odrážejí to, co dítě prožívá. U této metody se velmi rychle prochází změnou, kterou dítě potřebuje. Jednou jsem pískoviště použila například u dvou sourozenců, o kterých maminka řekla, že se vzájemně nesnášejí. A nad tím pískem vyšlo velmi dobře najevo, že se vlastně mají moc rádi. Ale není to jenom pro děti. I dospělí jsou pískovištěm nadšeni.

„Chodím k Lucce ráda, protože je moc hodná a rozumí tomu, jak se cítím. Baví mě s postavičkami na písku stavět různé situace a ztvárňovat moje zážitky a povídat si o nich.“  Klárka, 9 let

Klárka, 9 let

Tvoje nadšení a optimismus jsou nakažlivé. Co ti v práci etopeda dělá radost?

Když vidím, že se s mojí pomocí rozmotá něco, co bylo dlouho zamotané. Většinou nejde o nějaké obří změny. Když se něco kazilo čtyři roky, nedá se to vyřešit během pár sezení. Ale každý maličký posun je skvělý a mám z něj radost. A vůbec i celá ta atmosféra u salesiánů a jejich přístup. Nezavrhujeme tu nikoho jenom pro to, že je jiný anebo ho jinde nechtějí. Jedna moje kamarádka z Děčína mi říkala: „To je tak super, že v Teplicích takové nízkoprahové středisko s etopedem máte, nám něco takového tady hrozně chybí.“ V Teplicích je celkově nedostatek odborníků pro pomoc dětem. Je luxus, že tady u salesiánů něco takového nabízíme a myslím, že to je přínosem pro celou společnost v Teplicích.

Mgr. et Bc. LUCIE PLCHOTOVÁ

speciální pedagog – etoped

Akční charismatická žena, která miluje svoji malou dcerku, manžela a dva velké psy. A nadto rozumí dětské duši a děti jí to oplácí důvěrou a spoluprací. Po studiu německého jazyka, kulturní antropologie a speciální pedagogiky se vrhla do psychoterapeutického výcviku, který momentálně absolvuje. Se salesiány spolupracuje již osm let, v současné době díky podpoře Nadačního fondu Albert již na plný úvazek.